Tento článek pojednává o hlavním městě Itálie. O starověké říši pojednává článek Starověký Řím.
Řím
Comune di Roma
Koloseum
vlajka
znak
poloha
souřadnice:
41°54′s.š. 12°30′v.d
nadmořská výška:
20 m.n.m m n. m.
stát:
Itálie
provincie:
Provincie Roma
oblast:
Lazio
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:
1 285 km²
počet obyvatel:
2 705 603 (2006)
hustota zalidnění:
2 105 obyv. / km²
správa města
starosta:
Giovanni Alemanno
oficiální web:
www.comune.roma.it
PSČ:
00121 - 00199
Řím (italsky Roma, přezdívaný též jako Věčné město) je metropolí Itálie a oblasti Lazio a provincie Roma. Je jedním z nejstarších měst Evropy, byl založen před více jak 2 700 lety.
Po staletí byl hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku. Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů.
Na území města leží Vatikán, v němž sídlí papež, hlava katolické církve.
Obsah
1 Poloha
2 Vývoj počtu obyvatel
3 Historie
3.1 Historie Říma
3.1.1 Pověst o založení Říma
3.1.2 Středověk
3.1.3 Renesance
3.1.4 Baroko
3.1.5 Sjednocení
4 Oblasti Říma
5 Památky a zajímavosti
5.1 Fontány
5.2 Kostely a chrámy
5.2.1 Seznam římských kostelů
6 Partnerská města
7 Reference
8 Externí odkazy
//
Sedm římských pahorků
Město leží v krajině nazvané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrrhénského moře. Protéká jím řeka Tibera.
Sedm pahorků, na kterých se město dříve rozkládalo, se nazývá: Kapitol (lat Capitolium, it. Campidoglio), Aventinus, Palatinus, Caelinus, Quirinalis, Viminalis a Esquilinus. Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery.
Počet obyvatel (v tis.)
Historie Říma je ohromující, jsou tu dochované památky, které pokrývají víc jak dvě tisíciletí. Řím vznikl v době vzestupu moci sousedních Etrusků. Název Roma je snad podle etruského rodu Ruma. V roce 509 př. n. l., kdy byla zřízena římská republika, byli Etruskové vyhnáni. Do roku 270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu území Apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do 1. století n. l. se zmocnila Španělska, severní Afriky a Řecka. Rozpínající se říše nabízela příležitosti mocichtivým jednotlivcům a konflikty mezi silnými osobnostmi vedly nakonec k rozpadu republiky. Nějakou dobu jí vládl diktátorský Julius Caesar a jeho synovec Octavianus jako první římský císař přijal titul Augustus (Vznešený). Za Augusta se z města, budovaného dosud převážně z cihel, stává reprezentativní střed říše. Vznikají veřejné budovy, fóra, lázně, cirky, paláce – hlavním stavebním materiálem se stává mramor.
Během vlády Augustovy se narodil Ježíš Kristus, a přestože křesťané byli pronásledováni až do 4. století, nové náboženství se prosadilo a Řím se stal jeho centrem. V průběhu 3. a 4. století ovšem poklesl význam Říma jako politického centra, císařové čím dál více preferovali jiná města jako svá sídla. S konečnou platností přenesl na východ do nově vznikajícího města Konstantinopole své sídlo císař Konstantin Veliký. Řím sice nadále zůstával sídlem senátu, ale s jeho upadajícím vlivem upadalo i město. Tento úpadek se prohloubil i dvojím dobytím. Roku 410 Město dobyli a po dobu několika dní plenili Alarichovi Vizigóti, v roce 455 Vandalové pod vedením Geisericha. Město zůstalo téměř po celou dobu středověku papežským sídlem. Během tzv. avignonského zajetí papežů však bylo opuštěno velkou částí vyšších vrstev, což vedlo k dalšímu období úpadku. V roce 1378, kdy se vrací papežové, nebyl Řím o nic větší než vesnice uprostřed ruin. Řím své postavení křesťanského středobodu znovu získal v polovině 15. století, kdy za papeže Mikuláše V. začala nákladná přestavba města v renesančním duchu. Dalších 200 let ho zkrášlovali největší renesanční a barokní umělci. Nakonec v roce 1870 získal Řím statut hlavního města nově sjednocené Itálie.
Historie Říma
Podrobnější informace naleznete v článku Starověký Řím.
Pověst o založení Říma
Aeneas, syn dardanského krále Anchise a bohyně lásky Venuše, patřil k nejstatečnějším obráncům Tróje. Unikl z hořícího města spolu se svým otcem Anchisem a synem Askaniem. Podle Jovova příkazu si měl nový domov hledat v Itálii. Po sedmileté dobrodružné plavbě vplul do ústí Tibery a založil tam město Lavinium, které nazval podle své manželky Lavinie, dcery místního krále Latina. Aeneův syn Askanius, zvaný též Iulus (od něj odvozoval svůj ...
